Původní majitelé
Vilu čp. 250 nechali postavit majitelé kolínské cihelny Bedřich Žert a jeho bratr Rudolf Žert v letech 1926–1927, podle projektu architekta Antonína Pfeiffera (žák Jana Kotěry). Budova byla řešena v klasicistní formě 19. století, což byl sloh pro dobu vzniku vily poměrně neobvyklý a lze tedy předpokládat, že architekt Pfeiffer respektoval přání majitelů a obecnější urbanistické a estetické faktory.
Vilu koncipoval jako trojpodlažní reprezentativní budovu se zvýšeným přízemím a snažil se ji co nejvíce začlenit do stávající vilové zástavby v oblasti někdejších Čechových sadů (dnešní Žižkova ulice). Inspirace antikou je patrná zejména ze symetrického půdorysu stavby, trojúhelníkového portálu podepřeného jónskými sloupy, jež kryje hlavní vchod ze severní strany vily, či mohutného tympanonu umístěného ve štítu východního průčelí směřujícího do Žižkovy ulice.
Architektonické řešení
Vnitřním uspořádáním a způsobem bydlení byla vila typicky moderní. Dvě patra (dvě haly) propojuje dřevěné schodiště, které zároveň plnilo funkci oddělení veřejného a soukromého prostoru domu. V přízemí vlevo se nacházela hovorna, kancelář majitele domu a tzv. pánský pokoj. Proti schodišti byla jídelna s lodžií. Kuchyň byla oddělená, přístupná vlastním schodištěm z vestibulu u vstupních dveří, a s jídelnou byla propojena tak, aby se jídla nenosila přes hlavní halu. V této části budovy byl také malý pokoj pro kuchařku.
V prvním patře domu se z obytné haly vcházelo na terasu. Vlevo vedle toalety se nacházel pokoj pro hosty a naproti schodišti byla ložnice. Za ložnicí byla tělocvična (v původním projektu šatna) a koupelna. Vlevo od ložnice byl dětský pokoj a druhá ložnice.
Na jižní straně domu se nacházel byt domovníka, s vlastním vchodem do zahrady. V této části byla také garáž pro automobil majitele. Poblíž bytu domovníka byly umístěny zeleninové záhony a prostor pro chov drobných domácích zvířat. Lze předpokládat, že význam této části zahrady vzrostl až v době druhé světové války.
Zahradu navrhovala i realizovala specializovaná pražská firma a byla tvořena částí užitkovou, společenskou a zábavní. V zahradě se nacházel bazén s lekníny, určený i ke koupání. V zadní části zahrady byl na vyvýšené skalce umístěn bílý altán. V zahradě rovněž nechybělo posezení a dětské hřiště s houpačkou, bradly či stolem na stolní tenis. Společenská část prostoru zahrady byla dotvářena ovocnými stromy, okrasnými keři a množstvím květin.
Historický vývoj
Ve vile od jejího dokončení v roce 1927 žila rodina Bedřicha Žerta. Během druhé světové války části domu obsadila německá armáda, přebýval zde generál Schörner. Mezi lety 1945 a 1955 rodina Bedřicha Žerta obývala část prvního patra, a na základě nařízení úřadů bylo do vily postupně nastěhováno 8 dalších osob. Pro tyto účely vznikly v prostorách domu 4 tzv. bytové jednotky. V následujících letech rodina Žertových sice budovu vlastnila, ale již zde nebydlela. V roce 1958 byla vila převedena do vlastnictví ČSSR na základě smlouvy o darování, což bylo později označeno jako tzv. darování v tísni. Byly zde umístěny složky Federálního ministerstva obrany, v domě sídlila Okresní vojenská správa a Svazarm.
V říjnu roku 1991 byl objekt v rámci restitucí navrácen dědicům původních majitelů, RNDr. Bedřichu Žertovi a Olze Voldanové (oba ve vile prožili dětství). V následujících letech byly provedeny nejnutnější opravy a úpravy domu, a jeho prostory začaly být pronajímány jako kanceláře. V suterénu domu byla zřízena vinárna/hospůdka, jejíž provoz byl ukončen v roce 2013.
Od roku 2019 vila prochází zásadní, avšak citlivou rekonstrukcí, díky které se v maximální možné míře vrací k původnímu vzhledu. Prostory budovy jsou i v současnosti pronajímány pro komerční účely, zejména jako kanceláře. Zásadními úpravami prochází i suterén domu, kde vznikl velice působivý prostor pro kavárnu či bistro, které by charakterem, velikostí a zázemím jistě vyhovovalo potřebám a nárokům jak budoucího provozovatele, tak i zákazníků.
